Založit webové stránky nebo eShop

      

                                                                                            

      

           Příspěvky, které sem píšu, jsou mým osobním názorem,

        na který mám nárok. A jestli má někdo pocit, že píšu právě 

                       o něm, má možnost se sebekriticky zamyslet 

      

 

Je to už dlouho co jsem sem psala. Bohužel se v životě člověk setká s lidma, o kterých si myslí, jak jsou úžasní a ono tomu tak není. Nechápu lidi, co si dokážou vymýšlet a dělat zle mezi šarpejářema. Co tím chtějí docílit? Je to jen jejich negativní přístup k celému jejich životu a mnou si ruce, když vypouští do světa sprosté lži?

Bohužel jsem se v poslední době s takovým člověkem setkala a nebyl jen jeden. Na začátku si hrál na někoho, kdo to myslí dobře a pak vše převrátí a píše nesmysly dalším a myslí, že se vetře do přízně a bude považován za znalce? Nejhorší na tom je, že je to jen někdo, kdo si pořídil šarpeje, neví nic o chovu, výstavách a všem, co se chovatel učí dlouho. Ono pořízením šarpeje se člověk nestává odborníkem na plemeno.

Nejedná se jenom o chov, ale tahá do "drbání" i soukromé věci. A přitom je to člověk, který ve svém soukromí je jen vypočítavý a chladnokrevně zneužívá dobroty svého blízkého i vzdáleného okolí.

Takový člověk, by se měl nad sebou zamyslet. A ne vše schazovat na svůj zdravotní stav. Ten totiž za to nemůže. Taková povaha je už v člověku daná.

Nezbývá mi nic jiného, než se nad takovým člověkem pousmát a jen ho politovat.

A můj vzkaz této osobě??? JSI JEN CHUDÁK A CHUDÁKEM BUDEŠ VŽDY!

 

KLADNO 9.8.2014   

I když jsme to neplánovali, rozjeli jsme se podívat na klubovou výstavu Exotic klubu na Kladně, aby jsme podpořili naše kamarády. I když jsme dopředu věděli jak výstava dopadne, drželi jsme pěsti našim vyvoleným. Jelikož bylo dost žhavé počasí, v hale bylo dusno, ale dalo se to tu chvíli ustát. Tentokrát bylo na výstavě mnohem méně pejsků, než jsme zvyklý, ale i tak se dalo pokochat spousty plemen. Než přišli šarpíci na řadu, u kruhu jsme poklábosili s pár lidma a pozorovali i ostatní majitele šarpíků. Naše rozjímání nad plyšákama, nám bohužel zkazil pohled na jednu majitelku, která se mazlila s cizýma plyšákama a svého měla zavřeného a ten neustále plakal. Toto jeho majitelku asi dost štvalo a tak došla k "přepravce" a vší silou do ní kopla, aby se šarpík uklidnil. Nechápalo nás to dost lidí kolem a jen jsme politovali plyšáčka a mysleli si svý. Ono by nemělo stejně cenu něco říkat.

Jakmile plyšáci vyrazili do kruhu, zpozorněli jsme a čekali jestli naše odhady na vítěze budou správné. A byly! Paní rozhodčí očividně koukala na druhou stranu vodítka. Vyhrávali plyšáci od jedné chovatelky i když zrovna nebyli podle standardu. Bylo mi líto všech ostatních, kteří vypadali mnohem líp, ale bohužel rozhodčí se zachovala jako při každé výstavě, kde vystavuje její oblíbená chovatelka. I když jsme z toho byli dost zklamaní, výstavu jsme si užili. A já sama za sebe mohu jen říct, že mi je líto paní rozhodčí a ještě víc chovatelky, která svá vítězství získává nehezkým způsobem. No, ale jsme různí lidé. A jestli takové vítězství někoho potěší, je to jen jeho věc. Pro mě je to ubohost a je mi takových lidí líto. Většinou jsou to lidi, který vědí, že mohou něčeho dokázat jen podlým způsobem. a jejich sebejistota je na bodu mrazu.

                              

NÁZVY CHOVATELSKÝCH STANIC 

Jak si tak brouzdám po netu a samozřejmě po chovatelských stanicích po celém světě, napadlo mě, zamyslet se nad názvy stanic. On totiž i název chovatelské stanice vypovídá o tom, jaký je její majitel a jestli má své chovatelství jako lásku, nebo je zdrojem obživy a zvýšení svého, dost často nízkého ega. 

Spoustu majitelů chovatelských stanic mají v názvu svá jména, sem tam malinko pozměněná, ale to mi připadne moc hezký. Další skupinou jsou názvy, které ukazují povahu plemene, které chovají. Pro mě je nejhezčí název, který nějak souvisí se jmény čtyřnohých miláčků. Těchto stanic je opravdu spoustu. Ano, může kdokoliv namítat, že se mi toto líbí z důvodu, že i já mám název podle svého prvního šarpíka, ale mě to tak připadne správné. Amanda je v mém srdci vrytá hluboko a zaslouží si, aby žila nadále alespoň v názvu. Je nás takových, který máme stejný názor opravdu dost. Roztomilé jsou i pohádkové názvy. I to ukazuje jak majitelé pejsků své plyšáky milují a jak je třeba vidí.

Pak tu jsou názvy, které jsou ukázkou lidí, kteří musí dokazovat všem, že právě oni jsou ti nejlepší a tak to musí dát do názvu. Asi nad vším moc přemýšlím, ale i takové prkotiny ukazují charakter a jestli jsou pejsci milováni, nebo jen pro byznys.

                                                                     

VÝSTAVY A ROZHODČÍ

Nejsem sice majitelem, který objížděl od výstavy k výstavě, ale i tak nějaké ty zkušenosti s výstavami mám. Nejradši jsem jezdila po malých výstavách. Na těchto výstavách se vždy sejde super parta lidí a není zde žádné velké rivalství. Lidi posedávají kolem kruhu a povídají a povídají. Mýma oblíbenýma výstavama byla od Exotic klubu na Hluboké. Tato výstava je v krásném prostředí a vždy se sešla parta lidí, na kterou ráda vzpomínám. Další mojí oblíbenou výstavou je od KMDPP v Rychetách. Na této výstavě vždy panovala pohoda a klídek. Hezká výstava pro mě byla i mezinárodka v Českých Budějovicích a v Litoměřicích. V obou těchto městech je hezké prostředí a plno stánků s různým sortimentem.

Samozřejmě jako každý mám i své oblíbené rozhodčí. Mým největším favoritem je p. Hořák. Jeho posuzování se mi moc líbí. Podle mě je odborníkem na šarpeje a vždy dokáže ukázat přednosti, ale i vady psa a podat posudek i s trochou legrace. Jsou bohužel i majitelé, který zrovna tohoto rozhodčího nemusí, ale asi je to tím jeho smyslem pro humor. Nejsme každý naladěný na ten stejný humor. Mě on prostě sedne a vždy jsem se na jeho posuzování těšila. Dalším mým oblíbeným rozhodčím je p. Petrusová. Číší z ní láska ke psům a tak spousta psů, které posuzuje, nejsou nervózní. Nejvíc si vážím posudku od Matgo Lawa, na kterého jsem jela na Klubovou výstavu do Slovinska. Z této výstavy jsem si odvezla nejenom krásný posudek od člověka, kterého si moc vážím, ale i zkušenost, jak se k sobě chovají vystavovatelé v zahraničí. Navzájem si předávají zkušenosti a pomáhají. Bohužel toto u nás chybí. U nás je brán soupeř za velkého nepřítele a vítězství není přáno. A vítěz se nakonec pomluví. Je to škoda, protože stejně pro každého majitele je právě ten jeho pejsek tím nejkrásnějším a rozhodčí může říkat co chce. Je to jen v nás lidech a měli by jsme si všichni uvědomit, že pomluvy a nepřejícnost nejsou zrovna hezkýma ukázkama našich povah.

                                                                   

SEBECHVÁLA 

Sem tam si pročtu u chovatelských stanic jejich stránky a nevěřím tomu co čtu. Sebechvála na jejich psy, úspěchy a podobně. Nemyslím tím takovou tu opravdovou radost z dosažených výsledků a narození štěňátek, ale tu, ze které jen číší samoliba a svou sebechválou se majitel, či majitelka snaží "pomluvit" ostatní chovatele.

Ano, tohle přesně je potřeba, aby si to přečetl potencionální kupce štěněte právě z téhle chovatelské stanice. Ty který nejsou jen náhodnými pozorovateli vidí, jak majitel či majitelka chovatelské stanice chce jen prodat svá štěňata. Má své psy jen jako zdroj obživy a láska k nim je jen předstíranou. Nejvíc mě baví, když se napíše, že se fenky nakrývají třeba až po 18 měsících. Ale samozřejmě, že nechovatel na tohle skočí, protože štěňátka z předchozích vrhů jsou tak "slepě" zadány na stránkách, že se sice ví, že byli, ale už nikdo z nezasvědcených neví od které fenky a kdy se narodili. To je už zastřeno tajemstvím. Kdyby se totiž napsala pravda, mohla by být chovatelská stanice označena za lživou. Ukázalo by se, že některé fenečky jsou nakryty i třikrát do dvou let ...... a možná i víckrát???

U těchto chovatelských stanic si ani nepřečtete jak se chovatel, či chovatelka o své svěřence stará. Jakou srandu s nimi zažije a co právě udělali za nějakou tu kulišárnu. Opět ukázka toho, že pes je jen zdroj příjmů a nějaké city k nim jsou jen přepychem, kterým přeci nebude plýtvat. Vždyť je to jen příjem.

Když se náhodou stane, že některý pes zemře, ani se nikde radši nepíše kolik mu bylo let, protože by se mohl někdo zeptat, jak je možné, že tak mladý pes, či fena zemře. Prostě se mlčí. Jen se pak najednou objeví v "In Memoriam", že už není. A přesto se dočtete jaký je v téhle chovatelské stanici  kladen důraz na zdraví. Bohužel jen pár lidí ví, jak tomu právě se zdravím je.

Je na každém potencionálním uchazeči o štěně, pro kterou chovatelskou stanici se rozhodne, ale někdy by se možná měl zamyslet, proč právě na stránkách najde sebechválu.

Podle mě "SEBECHVÁLA SMRDÍ", ale na to musí přijít každý sám a někdy bohužel za cenu toho, že o svého milovaného pejska přijde v ranném věku.

      

Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz

TOPlist